JACK DANIELS Royal Standard - Denny


Dennyho deníček

    Z ( NEJEN ) MÉHO ŽIVOTA........

 

P.S. Toho "noťasa" mi koupili, protože jsem úspěšně předstíral, že v tlapě neudržím tužku !!  Chi chi .......

 

29.03.2007

Ahoj Lidi !!!

Dneska je 29 března 2007 a já jsem se právě narodil !Teda, ne že bych v tak útlém věku poznal kalendář, ale ti velcí tvorové, které jsem slyšel a cítil to říkali. Abyste věděli, tak zatím ani nevidím,  ale je mi to úplně fuk. Stejně jenom jím a spím, tak na co bych se asi tak měl dívat? Brzo jsem zjistil, že nejsem sám, a že se musím o to dobré mlíčko dělit ještě se třema bráchama. Ale to je v pohodě. Mamka Vendulka nás v pohodě uživí!  Právě jsem zjistil, že mě zatím ještě nějak neposlouchají nohy… Mamka štěkla, že prý se to s přibývajícím  věkem spraví. Věřím jí. Proč by ne? Bráchové jsou na tom asi stejně, protože každou chvíli se na mě některý z nich převalí a to se pak dost špatně spí. No, pro dnešek jsem toho sdělil myslím už celkem dost.  Tlamička se mi otvírá a žaludek se hlásí! Takže jdu dělat své dvě nejoblíbenější věci.         Jdu se najíst a pak to někde u maminy zalomím! Doufám, že se bráchové nebudou moc  mrskat….

 

 

02.04.2007

Ahoj!

Tak jsem tady zase. Jsem sice o 4 dny starší, ale že bych to na sobě nějak poznal…  To teda ne! Občas si mrsknu ocáskem, o kterém jsem se zprvu mylně domníval, že se jedná o pátou nohu, a jinak pořád jím a spím.  Je to k vzteku, ale pořád ještě nic nevidím. Takže ani nevím, jestli jsem hezký…  Mamka štěká, že jsme krasavci všichni, ale víte jak to je. Matky co se svých dětí týká,  nebývají moc objektivní. Prostě si budu muset ještě pár dní počkat, až se rozkoukám!

 

 

Ahoj lidi !!!

Já vidím !!! To je paráda! Jsem celý černý a fakt jsem moc hezký! Jeden z brášků je taky černý a dost mu to sekne! Druzí dva jsou světlí a taky nevypadají špatně! Ale mezi námi, lidi, černá je prostě černá! Jsem prý po tátovi. V životě jsem ho neviděl , zůstali jsme s mamkou sami….  Snad se na mě nikdo nebude dívat skrz prsty, že jsem z neúplné rodiny.  

 

26.04 2007         

                                                                                                                                                                                                                         Tak, zítra mi budou 4 týdny. Svět je úžasný! Znám ho už úplně celý a úplně dokonale.  Svět je dřevěná bedna kde spolu bydlíme! Dneska před obědem přijeli dva velcí lidi. Sice je neznám, ale vůbec se jich nebojím! Musím se na ně kouknout.  Toho většího jsem kousnul do prstu, ale jeho to vůbec nebolelo a dost se tomu smál.  Ta menší mě pořád hladila po hlavičce a po bříšku a mně se to móóóc líbilo!  Mamka mi řekla, že až budu větší, tak budu s nima bydlet. Proč ne? Tu menší mám už teď rád a s tím větším asi bude pořádná legrace.  Jen aby měli doma taky takovou bednu… Jo a abych nezapomněl! Konečně mi dali jméno.  Takže se můžu představit. Jmenuji se Jack Daniels Royal Standard a prý mi budou říkat Denny! Sranda,co?

 

 

06.05 2007

 Tak si představte, že jsem se dneska fotil! Teda , nejen já, ale i ostatní bráchové. To vám bylo zajímavé… Hezky nás ti lidi u kterých bydlíme učesali a pak se nás snažili postavit do nějaké, pro nás teda absolutně nepohodlné pozice. Říkali tomu „výstavní postoj!! To vám byla sranda! Párkrát jsem to zkusil , ale vždycky jsem upadl! Povedlo se to jen jednomu světlému bráškovi a ti lidi z toho byli strašně nadšeni. Nechápu to… Říkali, že naše fotky budou na internetu. Nevíte někdo náhodou co je to internet? A fotka..? Jo a abych nezapomněl! Zjistil jsem, že svět je o moc větší, než jsem si původně myslel. Při tom focení nás totiž vzali na místo, kterému říkali „ dvorek“! Všechno tam strašně zajímavě vonělo a bylo tam krásně teplo. Asi za to mohla ta velká žárovka, která svítila na tom modrém stropě.

 

08.05.2007

Dneska je 8. května a zas tady přijeli ti dva lidi, o kterých jsem vám minule povídal. Prý se přijeli podívat na mě, tak jsem se teda předvedl! Porval jsem se se všema bráchama, nacpal se k prasknutí a pak jsem usnul.  Ale potom…. potom to začalo být zajímavé. Ti dva cizí lidi si mě vzali postupně do klína a hladili mě po hlavě. To bylo boží !!! Ta menší měla na hlavě delší chlupy, než má naše mamka na ocase! To se ví, že jsem to musel pořádně prozkoumat. Moc hezky to vonělo, a tak jsem si párkrát líznul. Musím říct, že to rozhodně líp vonělo, než chutnalo. No a toho většího jsem zase pro změnu kousnul. Co jsem měl dělat, když mi pořád cpal prst do tlamičky? Asi se mu to nelíbilo, protože mě plesknul přes čumák… Řeknu vám, nic příjemného. Příště si to kousání asi pořádně rozmyslím.  Ale jinak, musím smeknout. Bylo mi u nich moc hezky a už se těším, až se k nim odstěhuju. Prý to bude příští týden v pátek a já pojedu autem, heč!!! Mimochodem, psi, nevíte co je to auto…. ???

 

 

18.05.2007

Tak a je to tady! je 18 května a já se stěhuji. Dva bráchové se odstěhovali už včera. Nic jsem si  s sebou nebral. Prý mám zařízený pelíšek v novém domově. No a konečně jsem se dozvěděl, co je to auto, kterým pojedu! Teda řeknu vám, co se týká vůně, tak nic moc. Stočil jsem se do klubíčka a řekl jsem si, že si zdřímnu.  Jo zdřímnu…. , házelo to se mnou doleva a doprava, takže jsem vůbec nemohl spát. A navíc se mi zastesklo po mámě a po brášcích, tak jsem si trochu zakňučel. Naštěstí tam byla u mě moje nová panička a hladila mě po hlavě tak dlouho, až jsem fakt usnul. No a když jsem se probudil, byl jsem už ve svém novém pelíšku v novém domově. Celé jsem to tam prošel a prošmejdil, abych se příště až tam zase půjdu neztratil. Jenže mě to tak zmohlo, že jsem někde napůl cesty usnul a do pelíšku mě museli odnést. Taková ostuda….  

 

 

 

 19.5 2007

Mám teď fůru práce. Všechno si musím projít a očuchat! To by člověk ani pes nevěřil, jaká je to namáhavá a zodpovědná práce. Většinou mě to tak zmůže, že usnu jak špalek. Zvláštní ale je, že se pokaždé probudím ve svém pelíšku. Zděsil jsem se, že jsem náměsíčník, ale jednou jsem se probudil zrovna ve chvíli, kdy mě panička nesla! Takže už jsem v klidu. Zjistil jsem jednu zajímavou věc. Vždycky když se probudím a hledám místo kde bych udělal loužičku, tak mě pán vezme do náruče a utíká se mnou ven. Prý bude lepší, když se naučím čůrat venku a ne doma. Myslím že má pravdu. Od narození jsem fakt čistotný a z pomyšlení, že bych se měl vyčůrat do svého pelíšku, mi naskakuje husí kůže! Mimochodem, nevíte někdo, co je to husa…?

 

 23.5 2007

Dneska půjdeme poprvé na „cvičák“ ! Nedávno jsem viděl v televizi jak nějací lidí cvičili na kladině a na kruzích. Panebože, doufám, že to nebudou po mně chtít! Chůze a běhání mi celkem jde. I sem tam nějaký ten skok se mi už povede, ale tohle??? No, ale nebylo to tak hrozné. Učil jsem se, jak mám chodit s paničkou na procházky, kdy si mám sednout a kdy lehnout. Moc to nechápu. Proč mám ležet, když se mi nechce spát? A proč mám sedět, když mi před čumákem poletuje motýl? Není to proti přírodě? Nakonec jsem to zvládl!!! Není to zas až tak těžké. Zvlášť, když po každém povedeném cviku dostanu odměnu! To se klidně naučím i kotrmelec! Příští týden prý budu už poprvé cvičit i s ostatními pejsky. Jsou prý o něco starší než já a už toho umí trochu víc. Budu se snažit, abych neudělal ostudu!  Panička říkala, že budeme občas cvičit i doma ( to já rád, zas něco dobrého dostanu ) a že brzy ty starší pejsky doženem.

 

 06.07 2007

Jedeme tam, kde jsem se narodil. Hurá! Uvidím mamku! To bude shledání!  Nemohl jsem ani dospat. Tak jsem se těšil. Sotva jsme tam dorazili, utíkal jsem na dvůr, kde jsem si vždycky s bráchama hrál. Nikde nikdo. Ani mamka, ani bráchové. Tak jsme si celý dvůr prošli, až jsme došli na zahradu. No a pak to přišlo…. Představte si, že jsem si tak hezky chodil, všechno jsem si pečlivě očuchával, když tu zčistajasna se ke mně přiřítili tři obrovští psi! Zatlačili mě do kouta a já v tu chvíli myslel, že udeřila moje poslední hodinka. Strachy jsem se počůral a jakmile se objevila jen malinká skulinka, vystřelil jsem jako šíp a utííííkal jsem, až se mi za tlapkama prášilo. Když jsem se malinko vydýchal ,uklidnil a zkontroloval jestli mi ti psi něco neukousli, začal jsem uvažovat, proč mi  moji páníčci vůbec nepomohli a proč mě naopak volají zpátky na tu zahradu, kde mě chtěly sežrat ty tři velké obludy.  Jo tůdle….. Mám vás sice rád, ale přece se nenechám sežrat! Teď, když jsem jim tak bravurně utekl. Jenže pak se mi to trochu rozleželo v hlavě. Zvědavost mi nedala a já se připlížil kousek blíž a koukal. Pak mi to došlo! Vždyť ti tři velcí psi vypadali jako já, ale byli o moc větší! Byli to taky labradoři! No a když mě páníčci pořád volali, překonal jsem strach a přišoural jsem se zpátky. Ti tři na mě zas vlítli, , ale tentokrát jsem to zvládl! Sklopil jsem ouška, ocásek jsem stočil pod bříško, zavřel jsem oči a děj se vůle boží….. Nestalo se nic! Za chvíli běhali po louce a vůbec si mě nevšímali. Tak jsem si dodal odvahy a šel za nima. Sice jsem se každou chvíli válel po zádech, ale vzali mě mezi sebe. Teda jestli já budu taky tak velký, to bude paráda.  No a aby toho nebylo málo, tak mi páníčci házeli nějakého umělého ptáka a já ho nosil. Nakonec si mě vyfotili, ale to jsem už mlel z posledního. Do auta mě už donesli spícího a spal jsem až domů.

 

 08.07 2007

Představte si psi, že mám problém. V trávě je tolik voňavých a chutných dobrot a ti moji páníčci mi nechtějí dovolit, abych je snědl. Dokonce vyhrožují, že mi dají košík! Asi chtějí, abych za ně chodil do obchodu, nebo co! Tuhle jsem našel u potoka chcíplou rybu! To byla vůně. A věřte nebo ne, ani tu jsem nesměl sníst. To je, co?

 

 04.08 2007

Víte co stalo? Byli jsme s páníčkama na procházce a oni mi ukázali moře ! Pak jsem sice zjistil, že je to jen zatopená štěrkovna, ale to nevadí.To je vody !!! Bylo horko a pán do té vody vlezl a lákal mě k sobě. To se ví, že jsem se nenechal dvakrát pobízet. Co by se mi mohlo stát? Tam kde je pán, tam jsem v bezpečí. Tak jsem se za ním do té vody rozběhl. To vám byla paráda. Krásně to chladilo a já běžel a běžel a voda stříkala! No a jak jsem tak běžel, zjistil jsem, že tlapky už nemám na zemi, ale že s nima nějak zajímavě pádluju! Trochu mě to rozhodilo, tak jsem mazal zpátky a když jsem se vydrápal za paničkou na břeh, měl jsem takovou radost, že jsem začal lítat jak torpédo. Až později jsem se dozvěděl, že jsem plaval! My labradoři jsme prý v plavání mistři. Škoda, že mi to neřekli dřív. To bych si to plavání jaksepatří užil!

 

 28.08 2007

Tak jsme s páníčkama vyrazili na dalekou cestu. Říkali mi, že pojedem autem moc daleko. Že bych z té představy zrovna chrochtal blahem, to teda ne. Ale pak mi řekli, že až tam přijedem, tak tam uvidím spoustu kamarádů a možná se tam potkám i s některým bráškou! To mi zvedlo náladu a hned jsem se začal těšit. Měli pravdu! Jeden brácha tam už byl! A těch  kamarádů! Někteří byli starší než já, ti se připravovali na nějaké zkoušky, pak tam bylo pár štěňátek stejně starých jak já no a pár malých prcků. To byl super tábor! Tak jsem se ještě nevylítal. Pravda je, že jsem musel i cvičit, ale zas jsem se dost naučil. Nějak tomu přicházím na chuť. No a představte si, že jsem se moc líbil paní doktorce, která s náma mladšíma štěňatama cvičila. Dlouho si mě prohlížela, všelijak si mě otáčela, koukala mi na zuby a paničce doporučila, aby mě brzy přihlásila na nějakou výstavu. Na jakou výstavu? Copak jsem kaktus? Doma mi pak vysvětlili, že hezcí pejsci chodí taky na výstavy. Při vší své vrozené skromnosti musím uznat, že hezký fakt jsem. Takže mě výstavy asi neminou. No co…. Aspoň budu mít zas nějaké nové zážitky, které vám pak budu moct napsat.

 

 20.09 2007

Brzy ráno jsem jel s větším pánem a dědou do lesa. Jeli jsme dost dlouho, ale mě to vůbec nevadilo, protože jsem mohl ležet s pánem na zadním sedadle v autě. Říkali, že jedou na houby. Zas jedna z věcí, která mi zpočátku nebyla dost jasná. V lese mě vypustili a hledali houby. Rád bych jim pomohl, ale když já nevím jak ty houby vypadají. Takže jsem si počkal, až pán nějakou houbu najde a šel jsem se podívat zblízka! Pán z toho dvakrát nadšený asi nebyl, protože obracel oči v sloup a křičel něco v tom smyslu: Ty troubo, vždyť jsi mi ho rozšlápl“! Pak mi došlo, že houby jsou ty absolutně nezajímavé předměty, které dávali do košíku. Rozhodl jsem se, že s nima teda houbařit už nebudu a zahájil jsem průzkum. Přitom jsem pořád jedním okem koukal. kam ti dva jdou, aby se mi neztratili. Nemají takový čich jako já a někdo je přece hlídat musí!

 

 06.10 2007

Na cvičáku mě panička už nechala přeřadit  mezi pokročilejší psy. Se štěňatama byla sice větší sranda, ale už jsem se mezi nima nudil. Chtěl jsem se naučit něco nového, ale to bylo pořád dokola. Ti velcí psi jsou sice o dost starší, ale panička říkala, že se jim ve výcviku v pohodě vyrovnám. Asi je to pravda, protože jeden můj psí kolega si vůbec nechtěl lehnout a jeho pán mu musel ležet na zádech. Všichni jsme se tomu dost smáli.

 20.12 2007

 Jednou vám tak ležím v pelíšku a koukám, že mi před čumákem vyrůstá strom. Nějak mi to bylo divné, tak jsem to šel zjistit. Co kdyby to byla nějaká zrada? No a jak tak koukám vidím, že ten strom nese můj pán. Pohladil mě po hlavě a nadšeně mi sdělil, že budem spolu slavit první společné vánoce. Nechápu, co ho tak rozjařilo. Vždyť já ani nevím, co jsou to ty vánoce. Kdyby aspoň chutnaly jak maso….

 

24.12 2007

Tak jsem se dočkal! Už chápu, co jsou to ty vánoce. To si lidi dávají dárky a mají strašnou spoustu dobrého jídla, na které se ubohému labíkovi, který vyrostl na granulích, nutně musí sbíhat všechny sliny v tlamě. Ale i mně udělali páníčci radost! Dostal jsem novou hračku, kterou jsem z radosti po deseti minutách kompletně rozkousal. Tak mi ji zas vzali, takže mi opět zbývá na hraní můj milovaný, volejbalový balón, který jsem už kdysi dávno hravě prokousl. No nevadí! Ale snažili se a to se cení!

 

 01.01 2008

Ha! Co to je ? Z nebe padá něco studeného a bílého! A kde je můj trávník a můj zelený „ čůrací“ keř?  To se mi snad zdá…. Právě jsem se dozvěděl, že se tomu říká sníh! A dělají si ze mě legraci. Páníčci mi tvrdí, že ty bílé vločky jsou vlastně voda. Cha, voda! Vodu přece znám! Denně ji piju a párkrát jsem se přece už koupal! Copak jsem hloupé štěně, kterému můžou věšet bulíky na čumák?

 

 17.02.2008

Už jsem vám řekl, že jsme s pánama vyměnili cvičák? Psi, tam je to super! Chvíli jsem hrál machra a tetě Lence, která vede výcvik jsem chtěl ukázat, jaký jsem tvrďák, ale to jsem si teda naběhl! Ta ženská má sílu větší než já a tak jsem radši sklopil uši, stáhl ocas pod břicho a makal jsem!  Ale moc se mi tam líbí! Mám tam spoustu psích kámošů, ale hrát si můžem jen, když nám teta Lenka nebo páníčci dovolí.

 

29.03 2008

To je parááááda !!! Já mám dneska narozeniny ! Mám jeden rok !!! Už jsem chlap!!! Páníčci mi koupili krásný, ovocný dort a šampus. Hned jsem si donesl misku, to aby mi taky nalili, ale nedostal jsem nic. Běhal jsem s miskou v tlamě kolem dokola, vyzývavě jsem s ní párkrát pána praštil pod koleno, ale nepomohlo to.... Pak jsem zjistil, že dort a šampus jsou pro ně a já jsem dostal kus kuřecího masa! Tak to je jiná! Klidně ten dortík oželím, i ten šampus! I když ten šampus.... no nevím, nevím, ale aspoň zkusit mi dát mohli. Ale užil jsem si to. Zkusím ty svoje dva přesvědčit, že by nebylo vůbec marné mít narozeniny každý den! Nebo aspoň 2x týdně...

 

12.04.2008

Je to nějaké zvláštní… Od večera jsou páníčci nějací nervózní. Včera jsem byl u nějaké cizí paní a ta mi upravovala ocásek. Copak to potřebuju? Když se někomu nelíbím, ať se na mě nedívá! Sdělili mi, že dnes půjdem na naši první výstavu do Ostravy! Paráda! Zas něco nového! Jak jsem pochopil, bude tam plno psích kamarádů a možná tam potkám někoho z rodiny!Řeknu vám, tak to teda byla síla! Prý to byla národní výstava.Tam bylo psů, snad víc než lidí. Skoro nebylo kam šlápnout. Nás labradorů soutěžilo 67 ! Teda v mojí třídě mladých nás bylo 11 a páníčkům se z té konkurence trochu motala hlava, ale já jsem byl v pohodě. Nebylo horko, dokonce pršelo a to mi vyhovuje.Díval jsem se jak se mí kolegové vystavují v kruhu a těšil jsem se, jak se předvedu. Panička mi slíbila, že když budu šikovný, tak mi dá k večeři kus masa! Tak to je bomba! Masíčko, to já můžu! Nesmím ji zklamat a ukážu co ve mně je! Pěkně jsme se proběhli a pak jsem musel nějakou dobu stát. Cizí paní mi sahala na bříško a dokonce mi prohlížela zuby. Jako nějaké kobyle na trhu…..No, ale zvládli jsme to a chyběl kousíček, abych to vyhrál. Panička jásala, že druhé místo je úplně super a to maso že určitě dostanu! Ta cizí paní říkala, že jsem výborný a všichni co tam byli se mnou, z toho měli velkou radost. Nechápu proč… Copak zjistili až teď, že jsem výborný, nebo co?

 

19.04.2008                                                                                                                                                                                                           No a abych se nenudil, tak jsme hned další týden jeli na starý cvičák. Těšil jsem se, jak si zas zařádím s ostatníma psama, ale bylo to nějaké divné.  Všichni jsme i s páníčkama seděli pod střechou a na cvičáku cvičili vždy jen dva psi! Ale kdyby aspoň cvičili!!! Jeden se honil za aportem a druhý si klidně ležel. Bylo mi to podezřelé, a tak jsem poslouchal o čem se ti lidi baví. A pak mi to došlo! My, co jsme se tady sešli, dnes děláme zkoušky! Prý se jmenují ZZO, ale mě je to úplně fuk! Dost jsem se tam nudil, protože jsme s paničkou přišli na řadu až jako poslední. Byla to sranda. Aport jsem přinesl, u nohy jsem chodil moc hezky a když mě panička odložila na místě a odešla kus ode mě, ležel jsem a ani jsem se nehnul. Sice jsem si chtěl tak trochu ňuchnout k trávě, ale když jsem viděl zamračený pohled paničky, tak jsem radši dělal jako by nic. Teda, že bych se nějak extra bavil, to teda ne. Ale paničce jsem asi udělal radost, protože  mě pořád hladila a jásala, že máme nejvyšší počet bodů ze všech zúčastněných pejsků. Mě to bylo, abych Vám řekl pravdu, úplně jedno. Chtěl jsem už domů do pelíšku. A to jsme museli ještě víc než hodinu čekat na výsledky. Ale dočkal jsem se! Ani nevím kde jsem usnul, ale spal jsem až do večera.

 

30.04.2008

Minulý týden jsem nějak moc necvičil. Panička se mnou zkoušela výstavní postoj, abych prý na krajské výstavě v Hlučíně byl zas tak šikovný, jako minule v Ostravě.  No, tak jsem stál… Proč ne? Za ty pamlsky to stojí! Panička mi jen sem tam upravila zadní nohu, prý se tak budu víc lidem líbit. Chtěl bych mít vaše starosti, lidi… Jako bych já někdy koukal na to, jaké máte nohy! A že bych se kolikrát mohl smát, až bych se za břicho popadal. Jenže to  neumím….  Takže stojím a stojím a běhám pořád do kola a do kola, až se mi z toho občas motá hlava. Ono to pro psa zas taková sranda není, stát na místě jak pumpa a ještě u toho mile máchat ocasem. Takže příště vám tady napíšu, jak jsem v tom Hlučíně dopadl.

 

10.05.2008

Je to dobré! Asi jsem na cvičáku cvičil poctivě! Běhal jsem jak gazela a stál jsem jak přikovaný! Jeden pán říkal, že prý jsem asi vycpaný!Ale vyplatilo se to! Panička mi řekla, že tomu panovi rozhodčímu z Polska jsem se moc líbil a že jsme tu výstavu vyhráli! Hodnocení je prý V1 a navíc jsem VT = prý Vítěz třídy mladých!  Víte co vám povím psi? Ti lidi jsou fakt zvláštní…. Chvilku běháte, chvilku stojíte, někdo vám sahá do tlamy a lidi jsou z toho úplně hotoví. To já se spíš těším na porci kuřecího masa, kterou mi před tou výstavou doma slíbili!  Musím uznat, že se naši fakt vytáhli. Kuřecí maso mám moc rád, i když jsem ještě nikdy žádné kuře neviděl… Ale chutná mi… To jo !!! Doma mi říkali, že máme před sebou další dvě výstavy, a jestli vyhraju, tak zas budu mít maso! Super, musím se moc snažit, protože, co Vám mám povídat, maso, je prostě maso i když granule taky nejsou k zahození.

 

17.05.2008  

                                                                                                                                                                                                                      Představte si, že jsem poprvé vycestoval do zahraničí. Naši mi říkali, že jedeme na Slovensko do Bratislavy. Prý na mezinárodní výstavu! To teda koukám! Jeli jsme tam dost dlouho a už mě to pomalu přestávalo bavit, ale dočkal jsem se. Tam bylo psů !!!  Tentokrát jsme nebyli venku, ale v hale. Tam vám bylo ale horko! Kdybych to uměl, tak bych se tak potil, až by ze mě pot stříkal. Moc se mi tam nelíbilo a chtěl jsem už jít k nám domů. Pak jsem si ale vzpomněl na to slíbené maso a předvedl jsem se. No, nevyšlo to úplně dokonale, ale i tak byli se mnou páníčci moc spokojení. Říkali, že jsem byl Výborný 2 ( já nevím, proč s tím pořád tak nadělají? ) a to slíbené maso prý stejně dostanu! Huráááá !!!

 

24.05.2008

Tak Vám teda povím, cesta do Bratislavy byla úplná pohádka proti cestě do Litoměřic. Chválabohu mi naši koupili nový domeček, ve kterém jsem cestoval a pořídili si i nové auto s klimatizací, takže jsem to v pohodě skoro celé prospal. V těch Litoměřicích jsme se ubytovali v jednom penzionu, kde se mi teda moc nelíbilo. Po chodbách pořád někdo chodil a já nemohl spát. Třikrát jsem se v noci rozštěkal, to když se mi zdálo, že nás chce někdo ukrást, a páníčci mi vynadali, že nemůžou kvůli mně spát. Teda to je vděk, co? Pes je tady hlídá a oni mu ještě vynadají. Asi se na to příště vykašlu, ale copak to jde? Kdo se o ně postará, když ne já! Ráno jsme všichni vstali a mně se páníčci líbili i s těma kruhama pod očima. Pěkně jsme si ráno na louce za městem zaběhali ( teda, běhal jsem jenom já ) pak jsme hupsli do auta a jeli jsme na výstaviště. Počasí se mi moc líbilo. Nebylo horko a foukal vítr.  Kdybyste viděli jak tam bylo narváno! Musel jsem dát pozor, ať mi někdo nešlápne na tlapku. Měl jsem štěstí, že nás 9 labradorů v třídě mladých šlo do kruhu poměrně brzo. Moc jsem se tam těšil a snažil jsem se udělat páníčkům radost. Chvilku jsme stáli, chvilku jsme běhali, pak mi ta cizí paní koukala do tlamy na zuby a byla to taková sranda, že jsem na ni skočil a olízl jsem ji.  Někteří z nás pak z kruhu odešli a několik nás tam zůstalo. Zase jsme si trošku zaběhali, zas jsme chvilku stáli a pak přišla ta hodná paní ( prý to byla rozhodčí z Finska ), podala mojí paničce ruku a řekla, že jsem V1 a CAJC.  Cože, jaký CAJC ??? Já jsem přece Denny a na to jméno jsem zvyklý! Pak mě ale panička uklidnila, že jsem pořád její „ Denník „  a ten CAJC je prý titul, který jsem vyhrál.  Ach jo… Já se v tom ale už vůbec nevyznám. Pak jsme na tom výstavišti ještě čekali, jestli se náhodou nestanu vítězem plemene, a nebude ze mě BOB! Propána jaký zase BOB ??? No, ale nevyšlo to a BOB teda nejsem. Mezi náma, on ten CAJC úplně stačí!

 

 

25.6 2008

Tak si představte, že naši mi řekli, že bylo dost srandy a flákání se po výstavách a že by prý bylo záhodno, začít něco zase dělat. To mě podržte, jako by mě to předvádění bůhví jak bavilo. Hrát si tam nesmím, jen se musím mile ksichtit a ukazovat cizím lidem zuby. A někteří na mě dokonce šahají ! No, ale zvykám si, ale že bych bez výstav nemohl žít, to teda ne. Takže rozhodnutí pánů jsem přivítal a my odjeli do Řásné na lovecký výcvik. Psi, to bylo super !!! Poznal jsem tam plno nových kamarádů a byl tam se mnou i můj starší brácha Chaplin.Učili jsme se perfektně aportovat a já jsem poprvé měl v tlamě králíka a koloucha. Chtěli, abych nosil i mrtvou lišku, ale to jsem rezolutně odmítl a utekl jsem se schovat do rybníka do rákosí. Tam jsem si ukousl pořádnou větev, která trčela z vody a bylo mi fajn. Co na tom, že jsem pak dostal co proto…. Ta liška byla fakt hnusná a za těch pár za ucho co jsem schytal to stálo! Když jsme měli volno, chodili jsme na procházky a s bráchou jsme řádili ve vodě. Sranda byla, že si nás všichni pletli, dokonce i naši páníčci. Však mrkněte na fotku a uvidíte sami !

 

 

29.8 2008

Koncem srpna, jsme s našima odjeli do Varvažova, kde jsem měl absolvovat OVVR.Bylo mi to celkem jedno, protože tenkrát jsem ještě nevěděl co to je. Jednalo se o Ověření Vlohových Vlastností Retrievra. Takže ověřovali, jestli mám vlohy….. Do dneška nechápu, co se ověřovalo. Já se královsky bavil a najednou jsem byl ověřen. Nosil jsem aport z vody, hledal jsem srnčí spárky, což byla úplná sranda, protože jsem je cítil na kilometr a dokonce se mě snažili vyděsit výstřelem z brokovnice. Pchá.... !!! Zrovna mě, který na Silvestra o půlnoci klidně usne jako malé štěně ! Takže jsem si to užil i když mě vedl můj větší pán, protože panička měla problémy s krční páteří.  Ale mě to nevadí. Já to odmakám s kýmkoli, koho si oblíbím. A to jsou skoro všichni!

 

 

 

30.8 2008

Lidi a psi představte si tu hrůzu….. Jsem BOB. Vysvětlím vám to hezky popořádku. Z toho Varvažova jsme s našima jeli na mezinárodní výstavu do Mladé Boleslavi. Ve třídě mladých nás soutěžilo 9 a panička mě tak hezky předvedla, že jsem svou třídu vyhrál. Pak jsme čekali až se vystaví ostatní a my nejhezčí psi jsme se utkali o toho BOBa. No a já jsem to opět vyhrál. Teda ne že bych o to nějak stál, ale když jsem viděl, jakou naši mají radost, tak jsem se radoval s nima. Pak jsme čekali do odpoledne na soutěže a tam jsem se umístil na pátém místě FCI skupiny VIII. Dostal jsem pohár, ale žádné maso , to byl pech….. Byl jsem pak celkem napnutý jestli mi nezačnou naši říkat BOBE místo Denny, ale bylo to v klidu. Pán mi občas řekne Bobíku, ale to snesu. Jo a aby to bylo ještě zamotanější, tak kromě BOBa jsem byl zas ten CAJC. Tak teď chvilkama nevím, co vlastně jsem ?! Mezi náma ten BOB zní přece jenom líp.

 

 

  

14.9 2008

Zase mě nacpali do auta, ale chválabohu jeli jsme jen kousek, konkrétně do Dolního Benešova na krajskou výstavu. Naši říkali, že si uděláme takovou slabší rozcvičku před klubovou výstavou v Brně a mezinárodní výstavou v Českých Budějovicích. Tam to bylo super. My labradoři jsme měli kruh společný s čivavama. Bylo tam plno malých pejsků, takže skoro nebylo kam šlápnout. Tak jsem se trochu protáhl, zaštěkal jsem a najednou tam bylo místa…. Čivavy asi mají rády stísněné prostory pod lavičkami a radiátory. Ale moc čistotné asi nejsou, protože se jich pár počůralo. Jinak svou třídu jsem vyhrál a dokonce jsem se stal nejkrásnějším mladým psem celé výstavy. Ale to maso jsem zas nevyhrál, jen pytel granulí…. Ještě, že naši mi ho pak koupili !!!

 

 

  

28.9 2008

Psi představte si, že jsem se v těch Budějovicích stal juniorským šampionem České republiky.  Ve své třídě jsem všechny porazil a stal jsem se potřetí CAJCem! Hrůza…..Všichni říkali, že v takové konkurenci, jaká mezi námi labradory je, je to velký úspěch a prý musím být fakt hezký a kvalitní pes. No ale už mě s tím opravdu štvou. Copak musím  s nima trajdat po celé republice, aby zjistili, že jsem super pes? Zkusil jsem se urazit, ale nevím jak se to dělá, tak jsem aspoň doma zase vyloudil další maso! Ale v jednom mě potěšili. Prý už nikdy nebudu CAJC, protože zítra mám prý 18 měsíců a to už se dává titul CAC. Tak nevím, jestli to není z deště pod okap….

 

 

 

 

14.2 2009

Tak vám teda psi povím, že jsem si to o vánocích fakt užil. Ti moji dva zlatí lidi byli celé dny se mnou a já byl v sedmém nebi.. Venku byla fůra sněhu a to je něco pro mě. Nejradši jsem, když najdu nějakou obrovskou hromadu a můžu do ní skočit! Možná že jsem byl v minulém životě lední medvěd, nebo aspoň eskymácký pes. Prostě zima a mráz, to je moje. Páníčci až tak moji radost zřejmě nesdílí, ale mě se líbí i s těma fialovýma bambulema, které mají místo nosu.





28.2 2009

Představte si psi, že naši zkonstatovali, že toho povalování už bylo dost a bylo by záhodno začít něco dělat. No proč ne? Já jsem pro !!! Jen bych rád věděl, co to má být. Takže jsme se sebrali a jeli za Lenkou a Kubíkem do Rožnova. Poznal jsem tam super kámošku Joel. Sice není labrador, ale dlouhosrstý výmarský ohař, ale je fakt skvělá. Spolu jsme cvičili. Lidi nám tahali vlečky se srstnatou i s pernatou zvěří a my to nosili. V těch kopcích jsem si fakt parádně zaběhal a doma jsem usnul jak štěně.




7.4 2009

Dneska mě naši vystavovali na Černé louce v Ostravě. Tentokrát jel s náma i děda. Byli jsme tam i vloni a teta Krutská mi tenkrát poprvé řekla, že jsem výborný. No, dneska tam sice nebyla, ale byl tam pan rozhodčí, který se mi moc líbil. Tak jsem ho olíznul. Už jsem poznal, že to skoro nikomu nevadí, tak co bych si nelíznul, žejo?
Asi to zabralo, protože jsem svou třídu vyhrál a byl jsem najednou CAC. Na to si snad v životě nezvyknu a řeknu vám, že se mi ty člověčí zkratky pěkně pletou… Ale co! Hlavně, že naši se v tom vyznají. Mezi námi – mně je to úplně fuk!



23.5 2009

No, a protože jsem hezky a poctivě cvičil, jeli jsme do Havířova, abych tam složil Podzimní zkoušky retrieverů. Psi, to bylo super! Tam bylo lidí a psů. Páníčci byli trošku nervozní, protože jsem si z nich dělal den před tím legraci a předstíral jsem, že neumím žádný povel. Na „sedni“ jsem si lehnul, na „lehni“ jsem vstal a aportu jsem si ani nevšiml.
Ale na těch zkouškách jsem jim to vynahradil. Makal jsem a panička potom poznamenala, že si připadala jako „ držák na psa“, protože jsem ty zkoušky udělal skoro úplně sám.
Vyhrál jsem pytel granulí a celkově jsem skončil na druhém místě. Vyhrála to jedna moje psí kámoška, protože byla mladší než já. Ale měl jsem dost… Na vyhlašování výsledků jsem málem usnul…. To by byla ale ostuda!




9.8 2009

Říkejte mi „cestovatel“ !!!! Janu napadlo, že bychom s našima mohli jet do Černé Hory na 2 výstavy. Černá, modrá, zelená – mně je to jedno. Hora jako hora, stejně se tam těším! Zase si pořádně do kopce zaběhám, říkám si. Ale to jsem si dal…. První zklamání bylo, že nejela moje tajná láska Daya, ale Jana s sebou vzala malého Manichiho. Pro ty, kteří ho neznají hlásím, že se jedná o čivavu. Ach jo… Nuda. Vždyť i ten bažant, kterého aportuju váží víc. Takže si nepohraju. A ta mnohem větší rána byla, že moje zlatá panička se mnou nejela a zůstala doma. Sice jsem měl s sebou na hraní, Páju a dědu, ale bylo mi smutno. Takže jsem skoro celou cestu protestně prospal. Abych řekl pravdu, znám asi milion příjemnějších věcí, než se dvacet hodin kodrcat v autě. Ale chválabohu jsme to zmákli, Pája mě vystavoval a i když mu to moc nešlo a já to musel napravovat, tak jsme vyhráli obě výstavy, kterých jsme se zúčastnili a Pája mi řekl, že jsem šampion. Asi si myslel bůhvíjak mě to dojme, ale já se už těšil na Evku a na svůj pelíšek a na svůj les a prostě na všechno, co mám doma rád. Takže šampion nešampion, hlavně už pojeďme domů !!!




10.10 2009

Prakticky celý podzim jsem strávil v lese a na loukách. Přinášení prostě miluju a naši mi vysvětlili, že pro přinášení jsem byl vyšlechtěný. Znamená to že jsem šlechetný? Nebo jsem dokonce šlechtic? Z televize jednoho znám, ale ten furt spí…. Takže šlechtic asi nejsem i když si rád zdřímnu, ale ne při práci !!! No a jelikož jsem se tak nějak „přeměnil“ a zesvalnatěl, rozhodli se zbývající členové mé smečky, že mě přihlásí na Světovou výstavu retrieverů v Bratislavě. Když jsme tam přijeli, čekal jsem nějakou zajímavou akci, plnou dobrého jídla, nebo tak něco… Ale kdepak. Byla to výstava jako každá jiná, jen tam bylo víc lidí, psů a neskonale větší zmatek. Ještě že naši mi vozí s sebou můj pohodlný domeček. Vlezl jsem si tam a usnul jsem. Vytáhli mě ven a šel jsem se teda „světově“ předvést. Asi to nebylo nejhorší, protože i tam jsem dostal ocenění jako „výborný“ a jeli jsme domů. Naši byli se mnou móóc spokojeni a říkali mi, že je to velký úspěch.. Ale stejně ! Takový, dva dny uleželý králík v mordě, je mnohem lepší !



7.11 2009

Dneska jsem od rána tušil, že bude super den. Sice mě zase naši nacpali do auta, ale vzhledem k tomu, že to bylo úplně jiné auto, než v kterém jsem dosud jezdil, daly se ty čtyři hodinky v pohodě vydržet. Všechno jsem si tam podrobně prozkoumal a pročuchal a ejhle, jsme v Praze!
Moje tušení mě nezklamalo! Výstava mě dneska výjimečně bavila a já měl ze všeho takovou radost, že jsem mlátil ocasem jak kladivem. Musel jsem se fakt líbit, protože jsem všechny ostatní labíky porazil a stal jsem se BOBem. Toto zjištění jsem přijal v klidu, protože jak už jsem psal, tak BOB už přece jsem! No, ale abych to neměl až zas tak lehké, prý jsem CACIB.
Jsem z toho jelen. Vlastně nemůžu být jelen, když jsem přece ten CACIB. Jelen CACIB prý být nemůže… Jen pes. Takže jsem pes…. A k tomu CACIB. Chválabohu, že jsem si to ujasnil !!! Už jsem se bál, že nevím co jsem. Ale teď vím přesně co jsem. Jsem utahaný a jdu spát.
P.S. To nám to sluší, co? Já ale běhám líp! Na druhou stranu – Evka má jen dvě nohy….žejo?




24.12 2009

Tak a je to tady zas. Venku bylo ještě před dvěma dny plno sněhu a teď je venku teplo a bláto. Z toho jsem usoudil, že musí být vánoce. Naši mi říkali, že to tak je skoro každý rok. Moc to nemůžu posoudit, protože to jsou teprve moje třetí vánoce….
Psi, já jsem ale musel být hodný! Dostal jsem spoustu dárků. Nejen od našich, ale i od dědy a od babičky. Pája se mi zas snažil vsugerovat, že mi to všechno přinesl Ježíšek, ale mě neoblafnul! Mám skvělý čich a nějaké malé mimino, které by se k nám dralo oknem s pytlem dárků, bych přece nutně musel cítit. A že jsem si těch prcků za svůj život už oňuchal ! A mezi náma psi, ta vůně nic moc. No ale udělali mi radost! Největší s tou malou prasečí holčičkou, kterou vidíte dole na fotce. ( Je to ta menší ! ) Pořád ji s sebou nosím a to že jsem jí natrhl ucho, byla fakt jen nešťastná náhoda….




1.1 2010

A zase jsme o rok starší… ( to jsem slyšel od našich, mě by taková moudrost nenapadla ). Ale i tak přeju všem svým psím i lidským kamarádům hodně štěstí a zdraví. Slibuju, že budu hezky poslouchat a cvičit, aby ze mě Pája s Evkou měli radost. Už se moc těším na rožnovské kopce, na Lenku a na Kubíka, na Petru, Valdu, na bráchu Chaplina i na Orinku. Prostě na všechny, kteří mě mají rádi a kterým jsem se celý minulý rok snažil dělat jen a jen samou radost.

 

4.1 2010


Psi, to mi nebudete věřit, co se mi stalo…. Tak si s Pájou běhám po lese, kontroluju, jestli se mi v rajónu neděje něco, o čem bych měl vědět a tak mě ani nepřekvapilo, když jsem ucítil známý pach. Srnčí… No bóže, to je toho. Nechápu, proč Pája kouká jak vyoraná myš! ( teda já ještě žádnou vyoranou myš neviděl, ale lidi to tak říkají ). Copak jsme spolu srnku už aspoň stokrát neviděli? Bylo mi to divné a tak jsem si vylezl na pařez a taky mi překvapením vypadl jazyk z tlamy. Na palouku stálo šest srn. Na tom by nebylo nic divného, ale jedna z nich byla bílá, že jsem ji skoro nepoznal.
Když jsme to vyprávěli ostatním, tak bylo vzneseno pár opatrných dotazů na Pájův zdravotní stav, a počet dioptrií, případně na množství alkoholu v krvi. Taky se nás ptali, jestli ta srnka náhodou nemá bradku a nemečí… Tak jsme se urazili že nám nikdo nevěří a další den jsme se tam vypravili znovu. Pája měj tentokrát s sebou foťák a výsledek jeho snažení vidíte o kousek níž…
Jenže mně teď vznikl problém. Co když na mě z křoví jukne růžový zajíc, nebo mi před nosem frnkne fialový bažant? Mám se tomu ještě divit???






17.2 2010

Teda, ta zima je snad nekonečná… Ne že by mi to moc vadilo, já mám zimu moc rád, ale co se týká výcviku, tak nic moc. Vlečky se tahat nedají, rybník je zamrzlý a o slídění ani nemluvím. Ještě že si zamakám aspoň na obraně. Po vánocích jsem trošku přibral, tak mě teď ti moji dva prohánějí. Ale i když jsem tlustší, stejně mi nestačí a vždycky je v pohodě dohoním.
Ale je fakt, že trošku zhubnout bych asi měl. Jinak na jaře ani nedolezu do výstavního kruhu a o práci ani nemluvě. Jdu na to !!! ( ale když to jídlo je tak dobréééééé )….



9.3 2010

Psi, mám novou kámošku !!! Je to fena amerického buldoka, ale je s ní sranda! Teda jen do té doby, než se rozhodne se po mně sápat. Má určitě přes 50 kilo živé váhy a když už mě moc otravuje, utíkám do vody. Ona vodu moc ráda nemá, tak mám aspoň chvilku pokoj. A když už naši na mě vidí, že mě běhání s ní nebaví, připnou si mě na vodítko a je klid. Já jsem vám potom tak hodný !!!



28.4 2010

Dneska jsem se vzbudil a moc se mi nechtělo ven. Tak si jen tak ležím a koukám, jak Pája něco cvaká do počítače. Najednou vytřeštil oči, začal křepčit a plácat mě po hrudníku! První co mě napadlo, že se mi páníček zbláznil. Tak jsem utíkal za Evkou ( ona bývá rozumnější ), ať mi vysvětlí co se stalo.
Má zlatá panička rozvážně došla až k počítači… a začala mě líbat a objímat taky. Tak to je konec… Oni se zbláznili. S kým já teď budu bydlet?
No, ale nebylo to až tak vážné. Oni ti moji dva miláčkové se na internetu dozvěděli, že jsem se stal nejúspěšnějším výstavním labradorem za rok 2009. A kvůli tomu tak vyváděli?! Jejich starosti bych teda chtěl mít.
Ale něco dobrého z toho bylo i pro mě. Koupili mi obrovskou kost a tu když mám, nevím o světě! Takže se teď musím na těch výstavách snažit, aby mi ji zas někdy koupili.



http://retriver.cz/vysledky/2009/2009_pohar_anka/2009_pohar_anka.htm




22.6 2010

Je léto !!! Paráda! Mám to rád, ale nesmí být moc horko. Chodíme s Pájou a Evkou plavat, cvičíme se zvěří a procházíme se. Nějak jsem se přes tu zimu uklidnil ( Pája tvrdí, že mi konečně odezněla puberta ) a cvičení a poslušnost mě moc baví. Zhruba za 2 měsíce mě čekají klubové zkoušky, tak musím ještě pár detailů dopilovat, aby byli se mnou doma spokojení. To mi pak snesou i modré z nebe a možná z toho kápne i ta obrovská kost!





Novinky

Černá štěňátka k odběru 1. týden v červenci 2017
05.06.2017

více»

Dennyho 10. narozeniny
29.03.2017

více»

Výsledky rentgenů Denníkovy dcery Star Dance Royal Standard
25.01.2013

více»

Foto Deníka a Deníka se svou dcerou Star Dance Royal Standard
24.07.2012

více»

Všechna štěňátka jsou již u svých nových majitelů !
23.02.2012

Aktuální datum a čas:

20.11.2017  

Návštěvnost:


© copyright "Denny" 2008
Stránky vytvořil Jakub Křibík – piXmedia.cz [2008]